Kam jdeme po smrti

stromy ve tme

Můžete se ptát, kam odcházíme, až zemřeme. Můžete to vědět, nebo být o tom přesvědčeni, že odejdeme nebo že končíme a nikam neodcházíme.

Něco Vám řeknu. Odcházíme. Nezhasneme. Jdeme jinými dveřmi do jiné místnosti. Jdeme někam, kde se zase budeme opět něco učit. Je to koloběh, neustále někam jdeme. Cílem života je sdílet radost a cítit lásku. Naučit se ovládat své emoce a chtít mít touhu na sobě pracovat. Čím čistší život, tím lehčí odcházení, odpoutání. Kdo na ničem nelpí, ten odchází nejsnadněji. Lpění vytváří hutný most, který ztěžuje lidské duši v člověku odejít a opustit toto nepotřebné, mrtvé tělo. Navíc cítíme, i když už jsme mrtví. Jsme duchem se všemi pocity, proto pokračujeme, ale ještě nám to nedochází. Prostě to skoro nepoznáme. Je to jako křičet, ale nikdo Vás neslyší. :-) . Je to jako jít někam, kde to neznáme. Krok do tmy, do neznáma.

Podle zákona zachování o energiích platí zákon, že Energie se pouze přeměňuje, nevzniká ani nezaniká.  Toť  neustále platný – zákon Fyziky.

Když zabloudíme, může se stát, že nevíme kudy máme jít, proto duše většinou získá nějakého průvodce, který duši vede a ukazuje jí určité momenty z jejího života. V podstatě pochopíme, že jsme někde úplně jinde, kde to nepoznáváme a vidíme, tušíme, že je to pro nás klíčové a nevratné. Pak se děje několik věcí, můžeme vnímat své příbuzné, jejich emoce, pocity, dokonce myšlenky, čteme je telepaticky, když o to stojíme. Vidíme tzv. do lidí. To je funkce ducha, který se odpoutá od těla.

Cílem je – dostat se ke Světlu, k velikému obrovskému laskavému a teplému Světlu. Někdy se objeví tunel a hvízdavý, pískavý zvuk. Pak teprve přijde  Velké Světlo.

Zde je náš DOMOV. Náš kraj, domovina. Zde jsou naši mrtví příbuzní, kam patříme. Víte moc lidí Vám víc neřekne, protože kdo se dostane dál, ten se většinou už nevrátí.

Láska není jenom S-l-o-v-o , je to největší síla vesmíru, která je nekonečná, nesmrtelná- bezbřehá, nezná omezení. PŘEKONÁ všechny bariéry, i SMRT.

Smrt není zlá ani špatná, jen nutná.  Strach ze smrti má mnoho lidí, ale ti, kteří se vrátili, ho většinou ztratí, protože vědí, že „neumírají“ doopravdy. Duše je věčná.

Láska má největší význam ve Vašem životě. Potom Vaše víra, přesvědčení. Touha a vaše chtění, kam jdete. Motivy jsou klíčové. Určují Váš charakter. Lehce se tak pozná, co vás popohání, zda motorem byly vaše zlé myšlenky, či nikoliv. Zlo je stejně důležité jako dobro. Všichni zažíváme zkoušky a překážky, ale rozhodující je, podle čeho se rozhodujeme. Touha konat dobro Vás může dokonce ochránit před účinky jiného dalšího zla. Pohnutky v životě člověka – mají nejvyšší prioritu.

Moment, který rozhoduje, zda se vrátíte do těla, či nikoliv, určitě poznáte. Pochopíte, že jste spirituální povahy. Že máte duši nezávislou na funkcích mozku. Proto tolik duší vidí své operace a přesto lékaři tvrdí, že nemůžou nic vidět, slyšet…

Z technického hlediska těla je to totiž nemožné.. Ale teď víte, že zážitky a prožitky Vám zůstanou. To co cítíte, nikdy neodejde.  Polepšená duše se rychleji zahojí a nepotřebuje tolik pomoct. Zato duše, která měla v podstatě špatné pohnutky, odchází do říše duchovního Bahna. KDE je Tma, Beznaděj a Zoufalství. Musí hodně čekat a doufat, modlit se, než přijde spása a světlo. Je to stav utrpení, ale utrpení duše, ne těla. HEZKÁ UKÁZKA tohoto bahna (hned na začátku filmu) je ve filmu: Náš domov.